West Coast Round Trip – část 7. Los Angeles

Ubytko v LA jsme měli zamluvené u mladého klučiny v baráku, kousek od centra LA a za velmi rozumnou cenu. S Honzou jsme se sešli na parkovišti na okraji města a vyrazili směr LA. Cesta po dálnici, takže nic moc sexy, ale aspoň to ubíhalo. Teda jak se to vezme. Jeli jsme celý den a do LA dorazili za hluboké tmy. Tam poprvé se nám vyjevilo, co znamená velkoměsto v US pojetí. Ještě když nám navigace ukazovala cca 100km do cílové destinace, tak už jsme projížděli okrajovými částmi LA. Provoz jako blázen ve všech čtyřech? pruzích a vidět nebylo pořádně ani prd. Nicméně zadařilo se, dorazili jsme v pořádku a asi kolem jedenácté večer jsme se konečně ubytovali.

Další den jsme ráno vyrazili na obhlídku města andělů – povinně pošlapat hvězdy na Holywood Boulevardu, návštěva Beverly Hills, prohlídka Rodeo Drive, jízda na Long Beach a konečně koupání v oceánu za asistence pobřežní hlídky!! Cestou domů jsme pak ještě očíhli zakotvený parník-hotel (Queen Elizabeth?) a vedle stojící ruskou ponorku Scorpion.

Druhý den nás pak čekal vrchol výletu – návštěva zábavního parku Six Flags. Na internetu jsme si objednali lístky a s Honzou jsme rovnou vzali prémiové vstupy, ať nemusíme stát fronty na jednotlivé atrakce. Můžu říct, že to rozhodně stojí za to – vstupné stojí sice $150 místo $90, ale stojí to za každý cent. S běžným vstupem člověk stráví většinu dne ve frontách a jestli za celý den stihne 4 jízdy, tak je to hodně. My jsme projeli skoro vše, co v parku bylo – cca 21 jízd a byla to naprostá bomba. A celé to mělo ještě takový nostalgický nádech, kdy jsem si vlastně splnil jeden dětský sen. Vždy, když jsem jako malej koukal na Krok za krokem, litoval jsem, že u nás nejsou takové horské dráhy, jako tam v tý znělce – že bych na takovou taky někdy chtěl. Mno a ona se ta znělka točila přesně tady v tom parku a tahle stará, dřevěná horská dráha tam pořád ještě byla a fungovala. Jmenovala se Colossus a na svůj věk byla hodně slušná. Nicméně Colossus to už chudák měl spočítané a tak cca měsíc po naší návštěvě bylo naplánováno jeho zrušení a rozebrání. Takže jsme si vlastně užili jednu z posledních možných jízd. O to to bylo … mno takové cennější. Dokonce i Renča se kousla a tuhle rozhrcanou pecku si dala 🙂

Když jsme se pak večer „doma“ rozvalovali na posteli, tak přišla zrádná myšlenka, že jsme v LA možná naposled a tak bychom si pobyt mohli ještě prodloužit a ještě před odjezdem do Vegas navštívit Universal Studios park. Jde o další zábavní park, tentokrát však spíš tématicky zaměřený na slavné filmy a studio jako takové, než na horské dráhy. Trochu váhání spojeného s tím, že pak do Vegas to je taky ještě slušná porce kilometrů, nicméně pro hrál i fakt, že se do Vegas určitě pojede příjemněji v noci, než brázdit pouští ve dne.

Takže v den našeho odjezdu z LA jsme vše nasáčkovali do auta a vyrazili ještě do Universal Studios. Hned u vstupu trochu zrada – už jsme se se skřípěním zubů smířili s tim, že utratíme dalších $150 per osoba za přednostní vstupné, abychom z parku něco viděli. Jenže když jsme vystáli frontu k pokladně, tak nám chlapec oznámil, že přednostní vstupenky už jsou vyprodané. A co teď – utratit kilo a vidět desetinu parku, to nemá moc cenu. Ale už jsme tam jako vážně docela chtěli. Nu a tu chlapec v pokladně nelenil a že nám může dát padesát doláčů slevu na VIP vstupenky. Což v překladu znamenalo „jen“ $300 per osoba za vstup. Málem nás omyli. Chvíle zuřivé debaty a zoufalství, ale nakonec… jsme v LA možná naposled, že jo 🙂 Málem jsem brečel, když jsem tomu chlapci do pokladny podával svojí platební kartu. Takhle nějak začínal náš zatím asi nejdražší den v životě.

VIP vstupné mělo benefity v podobě snídaně, obědu formou rautu, soukromého průvodce, prohlídky televizních studií s výkladem a přednostní vstupy na všechny atrakce. Takže jsme se hned vrhli na snídani a spásli co se dalo 🙂 Ještě jsme museli samozřejmě vyzkoušet i VIP toalety s hudbou, ručníčky, vonnými mejdlíčky.. hmmmm… achhhh.

Naše první kroky směřovaly do strašidelného domu… a to teda byla asi chyba. Nějak jsem nevěděl, co přesně si pod tim představit až do chvíle, kdy se na nás vrhnul první upír. A že zdaleka nebyl poslední. Dost slušná dávka upírů, zombií, vlkodlaků, Frankensteinů a další jiné havěti. Chudák Renča už za prvním rohem málem zkolabovala a odmítala jít dál. Chvíle uklidňování a pak jsme se velmi rozvážně mohli vydat dál. Během střídavého popostrkování a tažení ženy jsem přemýšlel, kolikrát asi ten první upír už dostal z leknutí pěstí. Má nějaký rizikový přídavek? Jak velká je fluktuace místních upírů. Každopádně asi dost tvrdej job.

Když jsme se vyplahočili ven a Renča se uklidnila, šli jsme se raděj podívat na Shrekova oslíka. Trochu drbání na bradě, fotka a hned bylo líp. Potom následovalo Shrekovo 3d kino, jízda Jurský park, Dispicable Me, Mumie – fakticky jediný roller coaster v Universal Studios, zato celý v podzemí a prakticky ve tmě. Bohužel hodně krátký, ale i tak velmi dobrý. Šel jsem na něj 3x 🙂 Pak jsme zašli na oběd, kde jsme nevěděli, na co se vrhnout jako první. Výběr skutečně lahůdkový a jídlo skvělé. Za tohle ty VIP vstupenky stály. Konečně jsem ochutnal i pravé krabí maso. Ne moc – nevypadalo až tak důvěryhodně, ale přecijen aspoň trochu jsem si vzal. A na závěr teplé maliny… mňam.

Po obědě jsme si daliprohlídku studií, která nás ale teda trochu zklamala – nikde se aktuálně nic netočilo a fakticky většina většina ateliéru se byla na téma „Zoufalé manželky“.

Po prohlídce studií jsme ještě stihli 3d kino-jízdu Transformers a Simpsnovi a potom zašli na představení o zvláštních efektech. To by samo o sobě bylo v zásadě dost nudné, kdyby si ná s Renčou nevytáhli do zákulisí, abychom jim pomohli na pódiu. Renče tam fiktivně řezali ruku a mne oblíkli za kosmonauta. Těšil jsem se, jak si zalítám na laně, ale nakonec šlo zase jen o boudu a tak jsem se vlastně jen převlík do skafandru, prošel po pódiu a pak jen v zákulisí sledoval, jak člověk ze štábu lítá ve stejném skafandru po laně na pódiu a střídavě padá na Renču a na zem. Nicméně i tak – užili jsme si pět minut slávy v záři reflektorů v Holywoodu 🙂

No a pak už jsme se s Universal Studios jen rozloučili, naskočili do auta a vyrazili směr Vegas bejby…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář