West Coast Round Trip – část 4. Newport

Opouštět čistý motel s příjemnou postelí… to vždy u srdce zabolí. Nicméně i přes onu bolest v hrudní krajině jsme se ráno opět zabalili a vyrazili na další cestu podél pobřeží. Honza už vypadal lépe a tak zase osedlal motorku. Hurá na cestu – chceme dojet aspoň do New Portu.

Valili jsme to po silnici lesem, nelesem, podél pobřeží i daleko od oceánu. U města Astoria jsme vyvalili oči na most, který měl bezmála 5 km. Hned jsme si to museli jako správní turisti točit, jak po něm frčíme 🙂 Zajímavé bylo, že most byl skoro celou dobu téměř plochý – rovný a na konci najednou taková bradavice – obrovský oblouk, aby pod mostem mohly jezdit nákladní lodě. Zajímavé.. Fakticky za rohem jsme najeli na další most a téměř frčeli dál na jih. Nicméně vzhledem k tomu že časné odjezdy nepatřily k našim silným stránkám, už s náma tou dobou celkem lomcoval hlad. Takže místo frčení jsme za mostem sjeli a zastavili v první market zóně, kde jsme zahlídli něco jako normální restauraci. Zapadli jsme dovnitř a že se rozšoupneme – jednou si dáme normální jídlo, který na sobě nemá značku Mc a nebo ho neni třeba vydolovat z konzervy.

Na severoamerických restauracích je zvlášní to, že z venku všechny vypadají, jako když jsou zavřený. Přes tmavá okna neni vidět, jestli tam někdo vůbec je. Celkově to vypadá potemněně a opuštěně. O to víc člověka vždy překvapí, když vleze dovnitř a tam ho hned někdo začne usazovat.

Jelikož jsme byli u oceánu a byl by hřích si nedat aspoň jednou nějakou čerstvou rybu, tak proto si Renča dala těstoviny a já hovězí steak. Střeba uměj kravičky taky plavat 🙂

Ale abychom to trochu napravili, tak jsme předtím ještě zvládli předkrm v podobě krevet a holky potom desert v podobě zmrzlinového poháru.

Jak jsem psal – naše starty nepatří k těm raketovým, takže čas po obědě byl něco kolem čtvrté – půl páté odpoledne. Cesta před námi měla už jen něco kolem 250 – 300km, takže jsme jeli na pohodu.

Když jsme dorazili do Newportu, hned jsme zaznamenali kolemstojící Walmart Supercentre, což vytyčilo jasný bod do našeho programu na další den.

Newport vypadal jako sympatické přístavní město a tak jsme se druhý den ráno vydali (samozřejmě až po návštěvě Walmartu) na obhlídku místních zajímavostí. První jsme navštívili Yaquina Head – poloostrůvek s majákem, kde nějaká chytrá hlava vymyslela, že tento asi 1 km čtvereční bude vyhlášen národním parkem a tudíž se tam musí platit normální vstupné do národních parků – čili cca $20. Tak jsme vyplázli penízky a zaparkovali. Prohlídka turistického informačního centra s lehce interaktivní expozicí a poté procházka k majáku. Cestou nás praštil do nosu nezaměnitelný odér směsi slané vody, racčinců, řas a mrtvých živočichů. Nicméně procházka pěkná. Samotný maják byl bohužel zavřený s tím, že do něj jsou pouze organizované prohlídky 2x denně. Nejbližší byla až za pár hodin a tak jsme udělali tisíce fotek všeho možného a šli pomalu zpět k autu.

Na řadě byl druhý maják, umístěný na jižním konci Newportu. Kupodivu tam se zaparkovat dalo bez výpalného a když jsme k budově přišli, tak jsme málem padli na zadek. Otevřené dveře, vstup bez poplatku a ještě tam byl jakýsi správce, který se ochotně dělil o informace a historii. Takže jsme maják celý prolezli včetně toho, že jsme nezapomněli spustit alarm za překročení vytyčené hranice prohlídky 🙂 Naštěstí nás za to nikdo nezastřelil i když nepochybuju o tom, že někde v okolí byla cedule, která hlásala zákaz naklánění, protože to je ZÁKON! (It’s the LAW!! Je snad nejčastější dodatková tabule, jakou jsme v US viděli)

Počasíčko se dařilo, prohlídka příjemná, oceán široký, mlžný opar všudypřítomný a foto kvantitní nikoliv kvalitní.. jako obvykle. Tudíž čas navštívit přístav a vyrazit dál na jih.

Přístav hezký, smradlavý, úzký a dost plný… Fotky, pár hlubokých nádechů, prásknutí do koní a jede se dál! Musíme dorazit aspoň do Eureky, ať pak máme čas na San Francisco. Zajímavost z cesty podél pobřeží – fakticky až do Eureky nabízí ve všech vesnicích krabí maso, kraby a krabí pokrmy z čerstvých krabů. Není to teda nic objevného – jeden by to skoro čekal takhle u toho oceánu, ale našinec prostě na takovou krabí masáž není zvyklý. Ryby to jo, ale kraby? Chvíli jsme uvažovali o tom, že někde zastavíme a ochutnáme nějaké čerstvé krabí jídlo. Ale nakonec jsme nesebrali odvahu na víc, než se jít vyčůrat na pumpě vedle krabí hospody. Cesta ještě dlouhá a buhví, jak jsou fazole a mekburgr kompatibilní s krabím masem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář