A ještě v rychlosti…

Jelikož zítra vyrážíme na velkolepou dovolenou (!!), tak ještě v rychlosti shrnutí, co bylo mezi Vanem a dneškem.

Katka s Tomášem se úspěšně odstěhovali a vyrazili budovat své světlé zítřky a zářivou , šťastnou budoucnost na Maltu. Země, která je dle všeho přímo zaslíbená pro celodenní opalování na pláži a večerní výdělky v rytmu zábavy za barem – zkrátka životní sen! 🙂

Honza se pro změnu úspěšně nastěhoval a ani ne po 3 týdnech za ním přifrčela přítelkyně Elča na své asi nejdražší prázdniny v životě.

Taky jsme s Honzou a Pavlem skočili rovnýma nohama do „podnikání“ a společně pořídili na místní aukci auto za účelem následujícího prodeje. Celá tahle akce měla dost komický průběh, když jsme po asi 2 hodinovém pečlivém selektování vhodných vozů a stanovení jasné nákupní strategie a finančních limitů koupili snad první auto co přijelo na plac – úplně jiný auto, který jsme nikdy neviděli, neprošli jsme ho a bylo z úplně jinýho vrhu, než jsme chtěli :)) Nicméně i přes zmatky a počáteční paniku po převzetí vozu se nám ho nakonec celkem úspěšně podařilo přeprodat. Výdělek sice nic moc, ale rozumně zaplacený den na aukci.

Udělali jsme si s Honzou a Elčou výlet k Lake Luise, prošli jsme stejnou trasu, o co jsem šel loni s Romanem a užili si hezký den.

Zajeli jsme si taky jeden den na rafty do Fernie. Už cesta tam v 6 ráno byla místy docela zážitek – mlha povalující se mezi kopečky, nasvícená sluncem visícím těsně nad obzorem. Krajina takhle vypadala sice jen kousek, ale prostě to bylo pěkný. Pak dál jsme projížděli pro změnu úplně mrtvými městy / vesnicemi, kde nebylo snad vůbec nic. V jednom jsem dokonce viděl u silnice „Fly shop“. Z toho jsem usoudil, že tam je tak mrtvo, že i mouchy tam musí dovážet a prodávat, aby se tam aspoň něco hýbalo. Docela jsme si s timhle vtipem nějakou chvilku vystačili 🙂 Samotný raftování bylo … fajn. Určitě to stálo za tu zlevněnou cenu na Grouponu (něco jako Slevomat), ale že by to byl nějakej adrenalin, to teda zase ne. Teda aspoň pro nás Evropany z chudých, necivilizovaných zemí, kde musíme dennodenně bojovat o přežití. Pro místní to možná byl dechberoucí zážitek – soudě dle neustálého pištění, hýkání a wou-ování. Každopádně fajn den a zase nějakej ten zážitek.

Taky jsme společně navštívili místni Olympic Park a konečně vyrazili na bobovou dráhu a zipline. Bobovka – to je skutečný koryto, kde se v zimě jezdí závody s čtyřboby a jela se tu v 88′ olympiáda. Během letních měsíců je to k dispozici jako „adrenalinová atrakce“, kde nasednete do čtyřbobu na kolečkách a nějaký závodník vás proveze. Údajně se má jet něco kolem 100km/h a přetížení 4G, ale s náma se jelo nějak opatrně – jen asi 90km/h :(( Nicméně i tak zážitek. Pilotovala nás kanadská Olympionička Jenny Ciochetti. Máme jí i na nějakym videu 🙂

A po bobech následovala zip-line ze skokanskýho můstku. Mají tu lano natažený z toho nejvyššího můstku (tady 90m můstek) dolů do údolí. Frčíte si to prý až 140km/h. To se taky dost povedlo, jen to tak rychle uteče, že si člověk nestihne ani pořádně cvrnknout do gatí a už je dole.

Včera jsem byl měnit v autě olej a doplňovat olej do převodovky jen proto, abych ráno našel pod autem mastnou louži jako ..velkou. Takže převodovka opět bez oleje. Teď během oběda jsem teda odvezl auto do servisu a prý naštěstí jen těsnění u poloosy, tak za mrzkých cca $250 bude opraveno. Snad tedy budem mít zítra čím vyrazit 🙂 Takže se těšíme, všechno snad dopadne na jedničku, auto doufejme přežije a my s ním. Po návratu sem snad už zase nahraju nějaký fotky!

Mějte se všichni krásně!

D+R

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář